Přidat odpověď

Ale učka byla fakt výborná, vycházela ze zprávy, kterou o něm dostala ze školky. A on opravdu nikomu ani ve školce neprozradil, co už se naučil. Já věděla, že umí číst a počítat a netušila jsem, že to ve školce tají.
Takže on nemusel s dětmi od začátku se učit číst, ale stejně dlouho měl pocit, že to, co se tam učí, by zvládl doma a rychleji. A i když se učka snažila, tak on ale v tý škole nechtěl dělat nic víc. Doteď si učka /a nejen ta jedna/ pamatuje, že když mu chtěla dát práci navíc, tak on se bránil argumentem, že práci navíc potřebuje ten, kterýmu to nejde a ne on a že to dělat nebude.
A když měl jít tzv. dopředu, tak to odmítal, protože tvrdil, že jednou se dostanou do bodu, kdy to dopředu nepůjde a on se bude muset vrátit a že to nemá smysl. jediný, kde učka uspěla, bylo na druhým stupni po přechodu na jinou školu a poté, co jsme si vysvětlily jeho postoj - pak pochopila a našla pro něj matematický špeky, co ho zabavily.