Přidat odpověď

Jasně, není to s ním jednoduchý. Ale učí se, jak splynout. Akorát když je unavený, tak zapomene a to pak si může okolí ukroutit hlavu.
Učka vzpomínala, jak když chtěla vyzkoušet syna z něčeho v první třídě, tak on odpovídal a pak ho to asi přestalo bavit a na její otázku odpověděl - a vy to nevíte? A učka - vím, ale chci vědět, jestli to víš ty. A on - já to vím, tak se zeptejte někoho, kdo to neví. A odmlčel se.
Ale třeba vloni jsem řešila problém s jeho učitelem angličtiny. Synovi nějak nebylo dobře, taky neměl zrovna nejlepší den a celkově toho asi měl tak akorát. Jenže nebyl bohužel jediný a na angličtině učitel nedokázal z ostatních vydolovat nějaký výkony. A tak si tam nechtěl povídat sám a tak začal se neustále cíleně vyptávat syna a chtít od něj odpovědi. A on odpovídal. Jenže když už to trvalo dlouho, tak už to nevydržel a učiteli řekl, že chápe, že jeho to nebaví, když ostatní dřepí jak pecky bez zájmu, ale že jeho už to taky nebaví a končí. Sedl si a už nekomunikoval.