Je to tak, já se taky setkávám s názorem (i od své vlastní matky!!!) - jak můžeš odjet na víkend na nějakou akci s kámoškou a nechat manželovi na krku tři děti, jak to CHUDÁK zvládne (varianta: jak k tomu ten CHUDÁK přijde - skoro by si jeden myslel, že ty děti mám s někým jiným!)? Když totéž zvládnu já, nikomu to divné nepřijde. A když jsme doma oba, tak se o povinnosti prostě podělíme, třeba i tak, že ráno, než si já "odšlapu" svou půlhodinu na stepperu, on udělá snídani a vzbudí děti. Já je pak rozvezu do školky a školy, starám se, aby měly sebou, co mít mají, nakupuju, peru, vařím, vozím na kroužky - ale když je manžel večer doma, koupe a ukládá on a stejně tak mu nedělá potíže se postarat i o večeři, když já jdu třeba do divadla. Na druhou stranu mně nevadí, když jeden dva dny v týdnu přijde o půlnoci, protože potřebuje pracovat. S tímhle uspořádáním nemá problémy ani on, ani já, ani děti - jen to okolí. Ale to nám může... vlézt na záda.
P.S. Fakt je, že nejsme typická "dvoukariérová" rodina, protože já jsem OSVČ a pracuju doma. Kdybych někde dělala od-do, bylo by to asi podstatně složitější.
Předchozí