Přidat odpověď

do ničeho nebyl můj muž dotlačen, ani do počtu dětí

jak už jsem psala dřív, plánovali jsme 2 děti, k desátému výročí svatby jsme si dobrovolně naplánovali 3. dítko a čtvrté nás oba zaskočilo, protože jsme ho neplánovali... možná to je začátek jeho chování, které se projevilo až teď, kdy prcek má 16 měsíců, když měl 14 dni, tak jsme rekonstruovali.... prostě za poslední 2 roky jsme toho prožili až až ... zatímco já se snažím být v pohodě a nějak se vším srovnaná, tak jeho a nás pořád dusí jeho věčná nespokojenost se vším.... a dlouhodobě to je fakt na palici

ad. antikoncepce - brala jsem ji asi 3 roky před narozením první dcery, pak jsme se domluvili, že už nikdy více

pokud jsem na něco zapomněla a neodpověděla jsem, tak se omlouvám
nejsem na netu pravidelně, dneska jsem byla u kamarádky a taky jsem dost mimo domov, nesedím doma jako puťka, mám hodně aktivit, nenudím se, pořád mám co dělat....

spíš mi jde o to, co dělat s člověkem, kterému se nelze zavděčit, který není nikdy s ničím spokojený a v poslední době to začalo gradovat.... proto jsem založila diskuzi, abych zjistila, jestli s tím mám něco dělat nebo se tvářit, že to není můj problém a nechat v tom manžela, ať se v té své nespokojenosti "šťaví" sám