Přidat odpověď

tragiko, mně se myšlenka domškoly líbí, mám kamarádku, která si děti učí doma a je nadšená. ale tím, jak byl syn skoro půl roku doma, jsme si to vlastně zkusili částečně, a u nás to prostě nešlo - resp, šlo by to, kdybych nepracovala, nebo pracovala jeden den v týdnu. strašně špatně se syn motivoval, potřeboval kolektiv, i když je introvert, tak do školy se vyloženě těšil a opravdu ožil, když tam zase mohl.
ad trávení volného času s dětmi - já jsem to dětem dopřála do nástupu do školy, byla jsem na rd a čístečně pracovala a střídala se s mužem, tímpádem když se nám nechtělo, do školky prostě nešli, udělali jsme si den doma nebo výlet či cokoliv podobného. tím, že děti nastoupily v 1.tř do školy, kde jsou spokojené, se jim dětství a volný čas se mnou nepokazí, moje děti nástupem do školy získaly. faktem ale je, že když se první dceři změnila učitelka, která jí vyhovovala, a já ze školy, kde byla a která dle mého není dobrá, odešla, dítě jsem vzala s sebou a dala ji do jiné školy.
takže pokud domškola vyhovuje, proč ne, já jsem se spíš podivovala nad tím důvodem proto, že všichni, co znám a praktikují domškolu, měli jako důvod nespokojenost s místní školou nebo dítě, které by klasickou školu zvládalo obtížně. nicméně zakládat. potom zmínila, že by mohli častěji cestovat k prarodičům a pobývat i tam, a to mi přijde jako dost dobrý důvod, proč zvolit domškolu. Pokud domškolu ne, tak bych ale po své zkušenosti klidně hledala školu i za cenu dojíždění, než špatnou školu v blízkém okolí.