Slupko, ale někdo nechce sedět, chce být jen pohoršen
Potom má spousty příkladů, kdy načuřeně stál a ono nic.
Jako průvodčí můžu říct, že takoví lidé existují. Demonstrativně si v prázdném vagonu sednou k někomu do kupé a ode mě pak žádají uklidnění společnosti, protáčí oči nad dětmi v dětském voze, stoupnou nad sedadlo s taškou a vzdychají ( když jim to místo uvolníš požádáním o odebrání tašky, tak stojí dal a vzdychají nade mnou, že oni to nechtěli...)