Přidat odpověď

Mně připadá ponechání dítěte v péči devadesátileté babičky vrcholně nezodpovědné.Může být čilá a schopná se postarat, ale kdykoliv ji můžou přepadnout zdravotní potíže, nebo jen upadne a nedokáže vstát. A co si potom počne dítě, zvlášt na odlehlém místě, jaké popisuješ. Já si z předškolního věku dodnes pamatuji, jak jsem několikrát viděla babičku, mnohem mladší než ta z příběhu, svíjet se na zemi a sténat při žlučníkovém záchvatu. Byly jsme tam samy a já byla zoufalá, nevěděla jsem jak babičce pomoci. Maminka o ničem nevěděla a pracovala vesele na své kariéře. Jezdila se na mne podívat jednou za čtrnáct dní. V mých dvaceti letech mi pak vyčítala, že si s ní nepovídám a s ničím se nesvěřuji. Podle mne je takovéto odkládání dítěte omluvitelné jen z opravdu vážných důvodů.