Přidat odpověď

No, rasismem... Pracovala jsem ve zvláštní škole, cca 70% byly Romčata. Tam jsme byli po několika letech rasisti všichni, ale nikdo to vně stejně nesměl dát najevo, tak jsme si ulevovali jen ve sborovně. To byla doslova sisyfovská práce, protože těm dětem je celá slavná škola u zadku a doslova a do písmene na ni séřou. Tam je to fakt plnění cedníku vodou. Pak jsem dělala v pomocné škole, což je škola pro děti, které nemají schopnosti ani na školu zvláštní, která má redukované učivo. No tak tam to bylo ještě horší. Děti teda super, Romče tam bylo jenom jedno, ale těmto dětem prostě Pámbu nedal, ale dostaly od systému šanci. To byly děti fakticky nevzdělavatelné, na hranici vychovatelnosti. Zdrhla jsem odtud, protože jsem u dětí neviděla posun. Ale je fakt, že pokud nemáš žádné ambice, klidně to můžeš dělat. Ja chtěla dělat aspoň s dětmi normálními, kde bych viděla, že moje práce má smysl, nakonec jsem skončila mimo školství a nelituju. Sice stresy taky, ale vcelku klídek. Sice delší pracovní doba, ale za ten klid to stojí.
Jak píšou holky: každému pedagogovi včele doporučuju zkušenost s asistováním, já tehdy - to ještě asistenti nebyli - razila heslo, že správný pedagog by měl aspoň rok učit ve zvláštní škole. Pak by si základek vážil a pracoval by s profesní pokorou a byl rád, že pracuje s dětmi normálními.