Přidat odpověď

Hello, ale pokud spolu žijí už dva roky všichni společně, tak nelze moc oddělovat moje - tvoje děti. Nelze se k jednomu chovat jako k tomu cizímu Pak automaticky vzniká určitý díl zodpovědnosti za dítě, které přišlo do rodiny spolu s partnerem.
Zakladatelko a pokusila sis najít k tomu synovi kamarádskou cestu? Nebo ho víc spřátelit s tvýma holkama, aby se cítil součástí celé rodiny? Nemyslím si, že něčemu přidává fakt, že se nyní díváš na kluka jako na toho zlého (i když dělá blbosti) a na své holky jako bezproblémové (i když ty problémy zrovna nedělají).
Třeba by to leccos uklidnilo, kdybys s tím klukem navázala bližší vztah ty, o to víc pak můžeš napomoci k tomu, aby k sobě našli víc cestu syn s otcem.
Pro toho kluka to musí být hodně těžké, v pubertě, vlastní matka pryč (tam asi ta vazba taky není nic moc), otec co furt pracuje... Jak píšou holky, nikdo o něj moc nestojí. Třeba tím vším jen revoltuje, protože se mu v tom taky moc dobře nežije anebo kvůli tomu, že nemá co ztratit a tak to zkouší?