Přidat odpověď

taky mám 14 letého
je taky kontaktní, asi tak 10x za den se mě ptá, jestli mě může obejmout, holky ho zatím zajímají jen jako kamarádky a ty by si asi objímání vykládali třeba tak , že je balí..
a taky si rád večer popovídá a lehne třeba ke mě na gauč.. když mě už neokupujou dva mladší sourozenci.
Za půl roku mu bude 15, do mě mu ještě chybí 1 cm.. ale je to taky už kus chlapa.. přesto je to pořád dítě, které mě potřebuje, aby se svěřil.. nepřijde mi to divný.. ale každé dítě je jiné.. některé je méně kontaktní a nevadí mu jít spát samo a jiné má rádo přítomnost někoho, aspoň v místnosti.
Já to mám podobně jako on...
ráda si povídám a i mám ráda jen tu přítomnost někoho.. stačí třeba v bytě.
Jsem ze tří sourozenců a až do dospělosti jsme měli pouze jeden pokoj... nikod nijak neutrpěl.. ale jsem zvyklá, pořád s někým být..
ikdyž teď jako dospělá, jsem ráda i třeba přes den sama doma.. aby si člověk odpočinul

řekla bych, že to spaní je hodně nastavené v rodinách i podle rodičů, jak to komu vyhovuje..
někdo děti pošle spát samotné a má rád pak klid pro sebe.. ať už je to na cokoliv (povídání s partnerem, film, kniha, sprcha, žehelní), hrají a dělají něco spolu před spaním.. aa někdo je rád ukládá, lehne si k nim popovídá.. já patřím do té druhé skupiny, nevaíd mi ani když u nich usnu a vnoci teprve cestuju do své postele.