Přidat odpověď

Evelyn, Janino, možná se jen míjíme v pojmech, ale já mám problém s tím slovem "povinnost".
Představuji si pod tím něco pravidelného, co rodiče určují, kontrolují a prudí kvůli tomu.
U nás děti nemají žádné takové povinnosti, ale samozřejmě dělají, co je zrovna potřeba, když je o to požádám. Není to povinnost, je to přirozená spolupráce.
Když se mi nechce vařit (uklízet nádobí, luxovat, věšet prádlo, vynášet odpad, nakupovat, cokoliv) nebo potřebuji v tu chvíli dělat něco jiného, tak prostě poprosím dítě a dítě to udělá. Nevzpírají se tomu a kolikrát i samy přicházejí, jestli není třeba něco udělat (obvykle, když chtějí prokrastinovat od učení ).
Ve svých pokojích mají většinou nepořádek, ale to mi nevadí. Žijí tam ony, ne já. Jak se vytváří pořádek, to vědí dobře, a je na nich, zda to na svůj prostor aplikují. Ve společných prostorách pořádek udržovat musí, to je asi jediná "povinnost", na níž trvám.