Přidat odpověď

Bydlíme ve dvojdomku- v podstatě jde o dva zrcadlově na sebe nalepené stejné domy- vchody na protilehlých stranách, zahrady částečně protilehlé, částečně souběžné. Jsme maximálně spokojeni, ale máme také extrémní štěstí na sousedy. Když jsme se sem stěhovali, byli sousedé stařečci kolem 80-90let, krom občasného pozdravení se nestarali, nevyzvídali, nestěžovali si. Předem jsme jim hlásili větší rekonstrukce- kvůli hluku, vše akceptovali. Nyní jsou již po smrti a bydlí tu jejich syn- téměř o něm nevíme, s manželem občas prohodí pár slov, potykali si, půjčí si třeba nářadí navzájem. Občas ho vidím v zahradě, ale rozhodně nám nekouká zvědavě nikam do oken- to ani při dispozici domu nejde. Do zahrad vedou jen okna z koupelen, wc, spíže, navíc máme každý v zahradě velkou stodolu s garáží, která taky zakrývá výhled.
Je pravda, že zvuková izolace byla špatná, dříve tu bydlela rodina (bratranci), tak to asi neřešili. My jsme společné stěny sami odhlučnili (vata + sadrokartonová příčka) a nyní neslyšíme nic- jestli něco slyší soused (jsme určitě hlučnější, hlavně děti), tak si nikdy nestěžuje, dětem ještě dá na velikonoce nebo mikuláše nějakou sladkost, pokecá s nima na zahradě.
Takže za mě- bydlení to může být úplně pohodové, ale nejvíc záleží na sousedech.