Přidat odpověď

Kudlo, máš pravdu.

Jen ta realizace je pro některé povahy prostě výrazně těžší než pro tebe.

Pokud mám dobrý důvod nemít ráda strejdu Pepíka, tak by mi mělo být úplně jedno, jestli si tetička Mařenka myslí, že je to ode mě ošklivé, protože tetička Mařenka s ním nemá ty zkušenosti co já. A jestli chce se mnou tetička Mařenka přerušit styky, protože nemám ráda strejdu Pepíka (z mého pohledu naprosto odůvodněně), tak je to její volba, kterou nemohu a ani nechci ovlivňovat.

A teď si představ, že tetička Mařenka je tvoje milovaná tetička, která tě v dětství hlídala, vždycky pro tebe měla a má laskavá slovo... a strejda Pepík je její mladší brácha, o kterého se od dětství stará, má ho ráda a nevidí na něm chyby (případně je bagatelizuje). Ty navštěvuješ tuto osamělou tetičku (která je bezdětná vdova a nikoho jiného v podstatě nemá) a pokaždé posloucháš, jak je jí líto, že nezajdeš za strýcem Pepíkem atd... Někdy je to hlavní téma hovoru, někdy ne, ale pokaždé na to dojde a pokaždé je na tebe vykonáván menší či větší nátlak. Tetička má ráda tvoje děti, ty mají rády ji, máš na ni hezké vzpomínky... Ale prostě už je pro tebe obtížné poslouchat všechny ty řeči o Pepíkovi.
A jsi ve stadiu, kdy ti to vadí, ale zase ne tolik, aby to stálo za přerušení styků. Takže to nějak snášíš (a občas se z toho vykecáváš, třeba na Rodině )