Přidat odpověď

Kudlo,

vsak jo, konkrétní jedinec z toho mívá v určitých situacích neprospěch (ale někdy zase prospěch, protože si, např., takto saturuje potřebu užitečnosti...). Ale protože druh to potřebuje, zajistí si příroda, aby byl pro tento typ lidí jakozto bandu jedinců přechod k pragmatismu obtížný.

Myslím, že u vyhraněných dobrotivcu jsou obcas rady směřující k pragmatickemu řešení prostě nerealizovatelné, jako bych já bez hudebního sluchu radila své hudebně slyšící dceři, ať si těch falešných tónů prostě nevšímá a dělá xyz...

Čímž nechci takové rady zavrhovat, můžou dost pomáhat. Jen je treba vidět limity těch lidí a nelamat je.

Imho ale hlavní roli hraje výchova, co můžeme dělat, je učit své děti říkat ne - ty, které to nemají hluboce v krvi - a snažit se jim vybudovat sebevědomí nezávislé na hodnocení ostatních (ačkoliv právě to má své hranice, poněvadž jsme tvorové společenští). Například.