Přidat odpověď

Nám to tak vyhovuje.

On nebere úkorně, když mu nadiktuju požadavky, co kdy udělat, a je rád, že na to nemusí myslet.

Společně rozhodujeme jen o větších výdajích a pak když nás zaskočí něco nového ve výchově, tak podebatíme, ujasníme si, jak co vidíme...a tam se tedy cukám, když řekne, že je to na mně...

Stejně tak se ale cukám, když do zaběhnutých zvyků začne vnášet příliš svého rozhodování, zejména když byla možnost se domluvit, nebo šlo chvíli počkat. Je to dané tím, že já jsem mnohem méně přizpůsobivá a jsem háklivější na změny.