Přidat odpověď

U nás to byl romantickej příběh po cca 4 letech chození:

Já měl deprese a měl jsem pocit že nemohu řešit zároveň svůj život a vztah se svojí dívkou - když jsme se vraceli z nějakého výjezdového kurzu angličtiny v Krušných horách, tak jsem jí to vysvětloval a ona to rozetnula - dodnes neumí moc různé tóny, buď bílá, nebo černá.

Protože nám kdosi radil, že bychom to měli brát buď, a nebo, tak jsem se jí vyhýbal, chodili jsme na stejné bohoslužby a já záměrně chodil jinou uličkou. Ale doma jsem to asi tejden obrečel.

Ta dívka se poctivě modlila za svého potenciálního budoucího manžela a v duchu přijala od Pána Boha, že proč se modlí nekonkrétně, vždyť ví, kdo ní patří - valila oči. Na jejím domácím společenství (domácí scházení křesťanů) pak za pár týdnu povídal jeden kluk a jedna holka, jak se léta hledali, ona tušila, kdo to má být, ale on zkoušel chodit s několika dalšími, než za ní přišel. A tak se moje dívka otevřela a řekla jim o svém trápení. A večer se modlili i z tohle téma. To bylo asi po 3/4 roce.

O týden později jsem si říkal: Jak já se vysvobodím z tenat své matinky (značně manipulativní osůbka dodnes): A najednou jsem v srdci zaslechl - až si vezmeš Jméno_mé_dívky, tak to pomine samo. Druhý den jsem stál před bankou, kde pracovala, s kytkou. Měla tolik rozumu, že když jsem jí řekl, že bych s ní znovu chtěl chodit, tak řekla: Ne chodit, ale vzít se. Za skoro půl roku (lhůta tchýňky na přípravu svatby, trochu zkrácená) jsme měli svatbu.

A máme to nyní přes 23 let. Ještě asi 3 roky mne žena živila na VŠ a rok na vojně. Pak se nám narodil synek a obrátilo se to.

Tohle je princip smrti a vzkříšení - nejlepší věci často projdou touhle zkouškou.