Přidat odpověď
Jentakj,
mám pocit, že strašně moc protlačuješ "MUSÍ BÝT PO MÝM, PROTOŽE JÁ TO VÍM NEJLÍP A NEJSEM OCHOTNÁ DISKUTOVAT" (už i v té diskusi o chození pozdě), název tohoto tématu zní na pohled sice rozumně, ale v podstatě se ptáš, jak syna co nejlépe zmanipulovat, protože jeho názor vůbec nebereš.
Přesto jde o NĚHO a o JEHO školu. My jsme děti v tomto smyslu nechali rozhodovat už v 11 (zda vůbec gymnázium a pokud ano, tak jaké).
Chápu, že s problematickým dítětem je to něco jiného, ale uvažovala jsi, jestli se na té jeho problematičnosti nemohla podepsat tato nekompromisnost (budeš dělat co chci já a basta)? Kdybych věděla, že ke mně má někdo takovýto přístup, tak bych se patrně nesnažila (proč, když rodič stejně všechno ví líp), spíš bych se snažila povinnostem unikat, protože bych v nich nespatřovala žádný smysl).
Z mého pohledu by mi jako dítěti strašně vadila:
- základní nedůvěra rodičů v mé schopnosti a v mou schopnost si vybrat
- jednoznačná preference sourozenců (když bude bratr studovat VŠ, tak na tebe už nezbude, navíc pokud je pravda to, co říkala Fren s tou dcerou v bytě bez nájemného, tak bych si asi v dospělosti říkala - proč podpořili bratra a sestru, ale mě odmítli)?
- neochota se o tom se mnou bavit tak, aby byl DOOPRAVDY brán v potaz i můj názor (a ne aby mi to rodiče naoko odkývali, ale v záloze už měli připravený přesný plán, jak mě zmanipulovat podle svého).
Předchozí