Přidat odpověď

Kudlo,
právě, že z dnešního pohledu považuju za skoro lepší vztah těch hádajících se prarodičů hlavně proto, že dokázali aktivně spolupracovat a fungovat a ty hádky byly takového druhu, že to hned odeznělo, i když na opakující se témata (tetička, vaření, peníze). Necítím tam ale zpětně napětí. A právě, že u těch druhých, jejichž vztah jsem považovala za dokonalý, ho zpětně cítím. Ale to jsem si uvědomila až poté, co v něčem podobném sama žiju nebo co se nad některými situacemi, které jsem tehdy vnímala z pozice dítěte a puberťačky, zamyslím z pozice dospělé a zpětně se vciťuju spíš do té atmosféry tam a neberu až tak vážně ty řeči okolo. A cítím to prostě jinak.