jentak, ale to pak neni pracovani na vztahu. Kazdy vztah se vyviji. Menime se i my. Pak je potreba chapat potreby, prizpusobit se. Nikdo neni dokonaly.
Ale to vsechno plyne tak nejak s casem. Neni potreba na necem pracovat.
Ja kdyz jsem byla poprve vdana, vedela jsem, ze to neni ono. Vyplynulo to az casem a tak jsem se snazila, aby to fungovalo. Me tahle prace na vztahu vycerpavala, nakonec jsem byla nestastna ja, neb jsem se snazila a zadny vysledek....
Ted jsem vdana podruhe. Jsme spolu uz 13 let. Jsem vazne spokojena. Nevim co je to stress, neklid, nespokojenost. Kdyz se objevi nejaka nesrovnalost, jsme oba rozumni a dokazem si s tim poradit. Jsme na to dva a chceme, aby to cele fungovalo dal.
Ale fakt na vztahu nepracujem. A kdyz je mi zle /treba kdyz jsem nemocna/ a potrebuju si zavrcet, tak si zavrcim. To je prece lidske. Proc se mam pretvarovat a neco hrat. On si me vzal takovou jaka jsem, do takove se i zamiloval. Tak proc si mam hrat na nekoho jineho. Tohle nepocitam jako praci na vztahu. To je moje ja.