Přidat odpověď

K těm mým prarodičům - třeba příklad - jednou jsem u nich byla v sobotu na oběd a babička poslala dědu pro knedlík do bufetu. Když ho přinesl, rozplývala se, jak je pěkný, že není ani poznat, že není domácí a jaká je to vymoženost, že se dá knedlík takhle koupit. A děda jí dost rázně řekl, že ten knedlík musel někdo uvařit, že tam v té kuchyni jsou mladé ženské, které mají doma děti a jim uvařit nemůžou, protože jsou v práci a odešel a třískl dveřmi. A babička konstatovala, že dědoušek je zase nějak nervózní.
Tehdy jsem si řekla, že dědeček nemá náladu, dneska to vidím v jiných souvislostech a uvědomuju si, že napětí kvůli jistým věcem tam asi bylo neustálé.