Přidat odpověď

Commer,
byla to reakce na to, že babička nikdy nepracovala, jak se kdysi domluvili (ani za bezdětna, ani s velkým dítětem) a i doma vyžadovala pomoc s těžšími věcmi, třeba odmítala dělat na zahradě. Ona měla pocit, že děda to nese dobře, on ji o tom slovně ujišťoval, že mu to nevadí, ale občas mu ujelo něco podobného, kdy bylo poznat, že s tím srovnaný není, protože podmínky se hodně změnily. On kdysi rodinu asi i uživil, ale v době, kdy bylo tátovi 14 let, ztratil práci a musel vzít jinou, horší a současně se psychicky zhroutil (bylo to v roce 1953, možná tam bylo i něco politického). Navíc v 50. letech už byly ženy hodně tlačené do práce a málokdo uživil rodinu z jednoho platu.
Babička často mluvila o tom, jak je dědovi věčná, že nemusela do práce, že to nepovažuje za přirozený stav, aby matka od rodiny ještě chodila do práce, ale děda to asi neviděl až tak jednoznačně
Tím odpovídám i Mandelince.

Tam byla asi největší potíž v tom, že po tom maléru ani děda nevydělával normálně, pracoval na 6 hodin, víc psychicky nedal, ale zároveň neměl žádný ČID nebo něco takového.