"chlap, který se žene do ženění, pro to fakt nemá žádný dobrý důvod, pokud tedy není nějak nábožensky založen nebo nemá hned po obřadu dědit"
a ženská pro to má dobrý důvod, nebo jak si to mám vysvětlit? ženská, která se chce vdávat, je stejně podezřelá jako chlap, kterej se chce ženit, nebo se to u ní toleruje víc?
Osobně považuju svatbu za obrovský riziko a nechápu lidi (muže i ženy), kteří se do ní ženou bez rozmyslu (po zralé úvaze a pocitu, že tohle je fakt ono, je to něco jiného). Co je na svatbě tak magického? Pokud si člověk vezme toho nepravého, (jasně, že se to nedá poznat úplně na 100 %, a jasně, že lze mít jasno, že je to on/ona, poměrně brzy) tak je z celé svatby mnohem víc škody než užitku.
A z hlediska ochrany vztahu je svatba počin zcela iluzorní - pokud s někým chci žít, tak s ním budu žít i bez svatby, pokud od něho chci odejít, tak mi v tom ani svatba nezabrání.