Přidat odpověď

Mně manžel občas přesouvá krabici s dopisy ( nepíšu si je teď, ale z mládí a před ním ) a ptá se, zda ji nechci zlikvidovat.
Já řeknu ne a tím to končí.
On má nakonec v prvním šuplíku u tohoto stolu hromadu fotek "svých" holek. Občas se stane, že se hrozně nasmějeme účesům a módním výstřelkům z dob minulých, když se něco hledá. Nakonec jsou tam třeba i fotky utz všech našich společných dětí.
Mě to nijak neuráží, proč taky. Kdysi ty holky byly děsně důležité, mně zas připadali důležití ti kluci, co mi psali.
Škoda se toho zbavovat jen proto, že jsme teď pár.
Tajné dopisy by mě asi v první moment naštvaly, ale on by mě stejně nejvíc naštval tím, že by mně umřel, takže to už by si moc nepolepil.
Není třeba všechno brát tak ukrutně vážně.
Já si vždycky vzpomenu na svoji babičku, která přežila svého druhého manžela o 35 let, jak jsme jí kolem devadesátky ukazovaly fotky a ona si na ty chlápky ani nevzpomněla, na děti jo, na vnoučata...ale nějaký manžel, pche