Přidat odpověď

A co když nikdo nelže?
Vypravěči tento příběh znají pouze z vyprávění.
U porodu přítomen nebyl MUDr. Jiří Knor, Ph. D., lékař a náměstek pro léčebně preventivní péči ZZS Středočeského kraje ani Petra Sovová, předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství, kteří se k případu vyjadřují.

J. Knor tvrdí, že:

Včera večer před 21. hodinou vyjížděli středočeští záchranáři k případu porodu v chodu, kdy volající uvedla, že neslyší srdeční ozvy dítěte. Po příjezdu posádky na místo se ukázalo, že se jedná o plánovaný domácí porod, u kterého byla přítomna porodní asistentka/dula.
Za několik málo minut za pomoci záchranářů žena porodila, novorozenec však nedýchal. Zasahující tým v čele s lékařkou neprodleně zahájil úkony neodkladné resuscitace. Během dvaceti minut vypjatého úsilí záchranářů se všemi dostupnými prostředky byly vyhlídky miminka nejisté. Teprve poté se jeho stav postupně stabilizoval.
(...) Bez včasného zásahu záchranné služby by v tomto konkrétním případě novorozenec zemřel záhy po porodu.
Pro lékaře a všechny záchranáře v přednemocniční péči jsou tyto výjezdy za "hranicí", patří k těm nejtěžším a nejvypjatějším - odborně, emocionálně i forenzně. Vždyť doposud nepadlo definitivní soudní rozhodnutí v „brněnské“ kauze, kdy lékař transportoval rizikového novorozence po domácím porodu do nemocnice proti vůli matky.

P. Sovová na http://www.unipa.cz/index.php/media-menu/item/132-vyjadreni-hnuti-za-aktivni-materstvi-h-a-m-a-unie-porodnich-asistentek-unipa-k-tvrzeni-zastupce-zachranne-sluzby-dale-jen-zzs-k-zasahu-u-porodu-doma-14-11-2016 uvádí toto:

Na facebookové stránce ZZS Středočeského kraje popisuje lékař a náměstek ZZS Středočeského kraje Jiří Knor událost jako drama, kde nebýt zásahu zdravotníků ZZS, dítě by nepřežilo. Porodní asistentka, která byla u porodu přítomna, popisuje přitom okolnosti takto:
"Záchranáře volal na můj popud otec rodícího se dítěte, protože jsem zjistila, že srdeční ozvy dítěte se během porodu příliš snížily. Záchranáři dorazili několik minut před samotným narozením dítěte a po příjezdu přihlíželi mé práci a asistovali.
Miminko po porodu nebylo v dobrém stavu, takže jsem zahájila úkony k podpoře životaschopnosti dítěte – taktilní stimulaci, fyzický kontakt s matkou, přikrytí – uchování v teple, vyčištění pusinky, prodýchnutí ambuvakem. Pupeční šňůra stále ještě tepala a srdeční akce miminka byla dobrá. Záchranáři situaci sledovali, asistovali a pomohli s odsátím dýchacích cest. Jiného jejich aktivního zásahu nebylo třeba, protože stav dítěte se stále viditelně lepšil. Po 30 minutách již se stav novorozence nelišil od stavu běžného novorozence bez počátečních komplikací. Proto rodiče odmítli následný transport sebe i dítěte do porodnice a zůstali doma, kde jsem s nimi ještě několik hodin zůstala i já.
Záchranáři se chovali profesionálně, na zavolání přijeli, byli k dispozici a čekali, zda bude potřeba zasáhnout, což nakonec třeba nebylo. To ovšem nelze většinou předpokládat dopředu. Nabídli rodičům transport do porodnice. Když to rodiče odmítli, záchranáři to respektovali, nechali si od rodičů podepsat reverz a odjeli.

----------------------------------------------------------------------------------
Záleží na úhlu pohledu vypravěčů. Ty příběhy se shodují.
Záchranáři tvrdí, že pomáhali při porodu, PA tvrdí, že jí asistovali. Po porodu podle záchranářů novorozenec nedýchal, podle PA nebyl v dobrém stavu. Záchranáři dle svého tvrzení resuscitovali, PA uvádí, že pomáhali odsávat dýchací cesty, ona použila ambuvak. Po půl hodině se už děťátko jevilo jako normální novorozeně, rodiče odmítli transport do nemocnice. Nejsou tam žádné rozpory. Možná se pan doktor vyjadřuje příliš emotivně, ale sám ty emoce ve svém příspěvku vysvětluje.
--
Domnívám se, že si maminka opravdu svůj porod takhle nepředstavovala. Co je na tom škodolibého? Místo klidu a intimity strach o dítě, záchranáři,...