Přidat odpověď

Zažil jsem to v dětství mezi rodiči spolu s alkoholem, pak od rodiče - oběti v pubertě na sobě (což bylo obzvlášť pikantní, že jsem měl o 10 cm a 40 kg více).

A dokonce to mělo určité odezvy i v mém životě, mám velkou emocionální rezervu (natrénovanou z dětství), ale když hrnec přeteče... pak se musím hodně držet. V dětství se mi zatmělo před očima a provokujícího spolužáka jsem byl schopen ve vzteku zranit (prát jsem se neuměl, ale zvedl jsem ho a odhodil). Párkrát za život (jinak) odnesla i žena, naštěstí jen jednou nějak ošklivěji, dnes už většinou to má maximálně formu "pevného objetí", jednou za x měsíců.

Hodně mně pobavilo, když mne před nedávnem jeden z vedoucích duchovních naší denominace konfrontoval s faktem, že jsem tehdy v dětství neposlouchal. To fakt hodně pomůže... Takže v křesťanstvu je průšvih paušalizované "opisovačské" aplikování textů na oběti a situace, vlastně perverzním způsobem.

"Pastorace Jobových přátel" je také rána: Ty za to nějak můžeš, nikdy není problém na jedné straně, "srůstej a táhni", tj. vydrž, láskou ho proměníš.