Přidat odpověď

Samozřejmě, v 18ti letech a 5ti měsících jsem se stěhovala z domova na VŠ - privát, později kolej, do Brna, tj. asi 300 km. Rozhodně jsem nebyla jediná. Brno bylo zvoleno schválně, protože v Praze bych byla blízko k domovu a bylo by logické bydlet doma.

Dostala jsem kapesné (právně výživné) a zbytek peněz jsem si vydělávala na brigádách, později v normální práci na částečný úvazek, kam jsem chodila při studiu. byli jsme tam skoro všichni vysokoškolští studenti (Vč. studenta medicíny, který chodil holt ráno na kliniku na praxi, v poledne na přednášky, odpoledne - večer do práce). Já, jako student práv, což obecně lidi považují za pohodovou vejšku, jsem chodila do školy hlavně na povinné semináře, na přednášky v podstatě vůbec, tj. do práce buď také po odpolednech - večerech-víkendech, nebo přes přednáškové dny. Už je to dost let zpět, ale už v té době jsme si rozvrh skládali sami, přes internet na začátku semestru, takže jsem se snažila narvat si semináře třeba do dvou dnů od rána do večera a zbytek mít volno nebo naopak na každý den třeba jen na dopoledne a každé odpoledne mít volno.

Nevolila bych jinak, je to holt už život a ne dětství s maminkou za zadkem. Bylo to náročné, nikoli pohodlné, atd.

Peníze jsem dostávala předem dané, jestli si najdu privát tak či onak drahý už byla má volba, stejně tak jestli a jaké si koupím jídlo atd. Bez brigád bych nepřežila finančně, to rozhodně ne. Ale studovala jsem VŠ jako jediná z dětí + matka samoživitelka, hanbou bych se propadla, kdybych si měla říkat o víc peněz. Kdo chce, hledá způsob a nefňuká.

Osobně si myslím, že v těch letech (promovala jsem 2002) nás většina si na studentský "život" vydělávala, málo kdo byl na tom tak, že mu celé potřeby zaplatili rodiče kapesným (či výživným) a že nemusel chodit po brigádách.