Přidat odpověď

tak u všech dětí to tak ale není. mám dvacetiletá dvojčata, první rok na VŠ.
jeden syn mi v 18ti řekl, že je rád, že ho necháme doma bydlet a budeme ho i po 18 živit. zírala jsem jako puk, řekl mi, že má spolužáka, kterého rodiče v den 18. narozenin vykopli z domova (detaily nevím), bydlel na internátě.
ten druhý mi na můj výlev ve smyslu - hele, když tě tak prudíme s těmi domácími povinnostmi, tak si s XY pronajměte svůj byt a máš to. na to mi řekl - mami, nejsem blbej, to bych tam pak musel dělat úplně všechno sám.
i když to doma občas skřípe, pokud jde o synů povinnosti, tak jinak se soužití příjemnější, než když klukům bylo +-17 let. dospěli, jsou rozumější a na údržbě domova se podílejí, nepřítomnost "hlásí". jejich pokoje ignoruju, bordel nekomentuju, nekomentuju ani kdy a kam chodí, jen prosím, aby sdělili - dorazím do půlnoci nebo přijdu až zítra (pozítří,....), přijdu-nepřijdu na oběd, atd.....