Přidat odpověď

Tak když nikdo nic nepíše, tak já vám popovídám o peripetii, co teď máme.
Mája se na konci prázdnin na táboře zranila, prostě nějak divně zakopla a spadla. Nahlásila to instruktorům, ti ji nožičku obvázali a bylo. V září jsme s ní byli na rentgenu, ale ten nic neukázal, takže verdikt zněl velká naraženina, která může bolet až 8 týdnů. Dva měsíce jsme čekali, stále jí to bolelo, tak jsem ji objednala k naší dr. do Ústí, což byly další tři týdny než jsme se tam dostaly.
Doktorka si vyžádala srovnávací rentgen v Litoměřické nemocnici. Po hodině a půl jsme se dostaly na řadu, poslali nás na rentgen a pak se máme vrátit. Po další hodině a půl, kdy se tam všichni vystřídali snad dvakrát, jsem říkala sestřičce, že už jsme tu tři hodiny, jestli pořád nemají ten výsledek, tak začali hledat a zjistili, že na nás zapomněli. Takže do nemocnice jsme přišly ve čtvrt na jedenáct a do ordinace jsme se dostaly ve dvě.
A rentgen ukázal, že je tam nožička poškozená, ale že se mám obrátit na svou dr., protože oni s tím už nemají nic společného.
Tak jsem jí v pondělí volala, ta nám hned na úterý domluvila traumatologa, který na to koukl a konečný verdikt zní, že jí následkem úrazu nekrotizovala část kloubu, prostě ten kloubek za prstíkama na noze není kulatý, ale plochý. Ještě to konzultoval v Praze s dětským traumatologem a pak se rozběhlo kolečko, kdy telefonicky s několika doktory a naší doktorkou řešili, co s tím.
Takže Mája má až do vánoc berle, prsty má tejpama svázané do tvaru mostu, nesmí na nožičku šlapat a 20. prosince jdeme na další rengten, tam řeknou zase co dál. U dospělých se to prý řeší operací, ale u ní spoléhají na lepší regeneraci dětí.