Přidat odpověď

Kopretinko,
tady v okolí se bydlí vícegeneračně a skoro z každé rodiny to psychicky někdo odnesl. Většinou to vypadalo tak, že staří měli nadvládu nad barákem i mladými do té doby, dokud sami nepotřebovali pomoc, pak se to naráz obrátilo a z mladých, kteří museli poslouchat, se stali rázem pečovatelé. U MM ve vsi to je podobně.
Naši bydleli dvougeneračně do mých 6 let a dneska máma tvrdí, že bydlení s "bábou", jak říká, byl hlavní důvod stresu, kvůli kterému si k mně nevytvořila jako k dítěti vztah a táhne se to celý život. K mně byla babička hodná, ale stejně si vybavuju věci, které OK nebyly, do 5 let si nepamatuju skoro nic, ale dělo se asi leccos. Nakonec máma prosadila odstěhování i za cenu rozvodu a táta tedy nakonec šel s ní, ale dlouho vzdoroval, byl úplně ve vleku svojí mámy. V našem baráku jsem to tedy asi odnesla nejvíc já a pak táta a děda, babička s mámou bojovaly jako dvě dominantní samice na jednom smetišti a spíš ničily ty okolo.