Přidat odpověď

Kudlo,
ale ti lidi, co třeba mají pocit, že jejich děti jsou "nevděčné" a vykašlaly se na ně, nejsou nijak nenormální.

Máš rozumné a chápavé pěstouny; můj táta a moje teta jsou taky takoví. Takže se s nimi snadno dohodneme, vysvětlíme si, co zvládneme, nebrání se přijmout jinou pomoc, než si třeba původně představovali (případně si nevytváří představy, jak má naše pomoc vypadat, a stůj co stůj na nich nelpí). Třeba budeme mít štěstí a naši senioři takoví zůstanou.

Ale psychika se ve stáří mění, někdy je starý člověk prostě ještě zcela svéprávný, přesto úzkostlivý... Kamarádce (65 let) teď začala psychicky upadat maminka (92), doteď soběstačná a schopná být v domácnosti sama, najednou se bojí. Rodina jí pravidelně nakupuje, navštěvuje ji někdo v podstatě obden už řadu let, ale najednou jim babička začala telefonovat, ať přijedou, že se bojí... Má návaly paniky... Tak se u ní střídají asi dva měsíce dvě dcery a dva dostupní vnuci na noc, kamarádka je v důchodu a čerstvá vdova, takže je s ní i hodně přes den, a je to vysilující, ale nemá to snadné východisko typu "babičko buď rozumná a přestěhuj se do domova důchodců", na které by babička byla schopná kývnout (a na domov důchodců se dost dlouho čeká, kromě jiného). Co mají dělat? Říct "babi, nemáš se čeho bát" a nechat ji napospas její panice? Nebo ji násilím odtáhnout k sobě a zamknout, aby se nevrátila domů? Nechat zbavit svéprávnosti a předat nějakému zařízení (ale babičce to myslí dost slušně, uvědomuje si iracionalitu svých obav, ale nedokáže se jim ubránit)?