Přidat odpověď

j.a.s, a já si myslím, že právě tento způsob uvažování je už příliš úzkostlivý a předjímá spoustu věcí, které velmi pravděpodobně vůbec nenastanou (ještě jsme se taxík ani nepokusili objednat a Ty už si představuješ volání s brekem a dokonce zlomenou nohu v krčku).

Považuju to za kontraproduktivní a strašně vyčerpávající pro toho pečovatele (který by si mohl spoustu věcí ulehčit, ale neudělá to, protože už dopředu předjímá, že by mu to určitě neprošlo, co hrozného by se nejen mohlo stát, ale určitě stalo.... a pak následkem toho je tak vyčerpaný, že mu patrně nezbude čas, aby s těmi rodiči opravdu kvalitně pobyl).

Jako chápu, že jsou některé věci, které jinak nejdou, ale zrovna to, cos popsala, pokládám za obsedantní představu toho pečujícího, která je celé věci spíš na škodu než k užitku.