Přidat odpověď

Tuten - naši byli taky takoví v tom věku - moje děti neznali, ale sestřiny děti hlídali pořád. Až to pak nepotřebovala, tak na ně zapomněla.
No a pak si naši uvědomili, že to, že se někde obětují, neznamená, že dostanou něco zpátky. Nedostali. A moje děti zatím vyrostly bez nich. Pomohou jim ochotně, to jo, ale že by k nim šli jen tak, to ne. Nemají spolu nic společného, žádné zážitky, není se o čem bavit.
Takže - naši se tehdy vyčerpali u dětí mé sestry, moje už byly přes čáru, vybrali si.
Nejde to už změnit a nemá smysl se tím trápit /tedy jako já rodič/, já se z toho můžu jedině poučit /abych neopakovala stejné chyby/.