Přidat odpověď

"Že jednou budou litovat" - to je teda dost slušný psychický vydírání.

Vy chcete, aby vás rodiče brali takové, jaké jste, ale jim samotným to nedopřejete, pořád je za něco kritizujete, vnucujete jim svoje představy, jací by měli být a co by měli dělat, a když to nedělají, tak se na ně zlobíte.

Když ale oni totéž dělají vám, je oheň na střeše.

Co takhle nechat rodiče bez výčitek žít včetně důsledků jejich jednání, akceptovat to, co nám chtějí dát, a nevydírat z nich to, co nám dát nechtějí?

Ostatně jsem přesvědčena, že pro vztah vnouče/prarodič může docela dost udělat právě rodič (samozřejmě ne všechno), ten "střední mezičlánek" mezi nimi, už svým postojem k tomu celému (a zlobení se na ně z výše uvedených důvodů - tj. nejsou psychopati, nechovají se nijak hnusně, ale nechovají se podle mého gusta myslím ke zhoršování vztahů aktivně přispívá )