Přidat odpověď

Kudlo - já se svými rodiči měla velmi problematický vztah od dětství - jsme každý z jiné planety. A opravdu jsem to brala tak, že se mnou necítí tu blízkost, tak jim je bližší má sestra. Nevyčítala jsem, brala jsem to tak, jak to je - beztak to jinak nešlo.
Jenže teď mají věk a oni asi mají potřebu vyjasnit určité věci a já to pořád slyším - je nám to líto, mrzí nás to, kdyby to šlo vrátit, byla to chyba.
A fakt nevyčítám a říkám - neřešte to, nelitujte, nedá se to vrátit, nechte to tak a spíš doma dětem řeknu - co myslíte, můžete tam zajít jen tak, za babi a dědou, stačí půlhodina, můžete to udělat? A oni to udělají, protože jsem je požádala - a tak to hlídám, aby to bylo tak jednou za měsíc. Aby naši neměli ty pocity a netrápili se výčitkami.
To víš, že jim neřeknu - vidíte, já věděla, že budete litovat. K čemu by to bylo.