Přidat odpověď

Girili,

děkuji za Tvůj názor, který je ilustrující pro to, jak to různí lidé vnímají různě.

Jak jsme se bavili o těch povinnostech, tak já to třeba vnímám úplně jinak, a když morální povinnost, tak vůči někomu, kdo něco prokázal MNĚ, ale ne vůči někomu, kdo s tím nemá nic společnýho, jen proto,že to někdo prokázal mně.

Chápu, jak to asi myslíš, že je to taková "štafeta", kterou člověk nevrací tomu, kdo mu ji dal, ale "posílá ji dál", samotnej ten princip se mně moc líbí, ale myslím, že to nemůže vycházet z toho, komu má být posláno, ale z toho, kdo posílá.

Tj. Ty si můžeš říct "já jsem měla skvělou maminku i babičku, co se mi moc věnovaly, takže bych to ráda poslala dál a byla takovou maminkou/babičkou svým dětem/vnukům", myslím, že pokud to tak cítíš a řekneš si to tak, tak je to moc hezký, ale nemyslím si, že bys měla "morální povinnost" si to takto říct, ale přišlo by mi vyloženě nevhodný (neber prosím osobně), aby Ti to jako morální povinnost předhazovala dcera nebo snacha.