Přidat odpověď

Kudlo, já zcela naivní očekávala, že babička a děda, kteří byli v plné síle, zdraví a tenkrát se mi ještě zdáli i příčetní, jelikož jsem je skoro neznala budou třeba chtít vnučku někdy vozit v kočárku. Takže jsem se naivně tchána dotázala, zda někdy přijede malou povozit.
On mi řekl, že ne. Že já ji mám nabalit, naložit do autobusu, nebo jít 40 minut na nádraží pěšky, naložit do vlaku na nádraží, kde byla ostrovní nástupiště, ale nebyl výtah, pak ji sama sundat z vlaku v hlubokém kočáru, jet 20 minut k jejich paneláku, zazvonit na něj, on by si ji vzal- počechral by si s ní peří před kamarády ( přesná citace ) a za hodinku by ji přivezl zpátky a já bych s ní jela domů. Ale prej můžu tu hodinu počkat u nich doma. Dobrák.
Tak nevozili, no

Pak jsme se za tři roky bavili a on spustil něco o tom, že šetří, protože když bude starý, tak ho na tom vozíku nikdo na procházku z rodiny nevyveze ( vozík neměl, jen předjímal ) Já mu na to řekla, že ho budu ráda vozit, ale musí absolvovat tu samou cestu k mému domu a zazvonit, přesně tak jak to chtěl on po mně...čuměl na mě jako sůva z nudlí.

Na moji hlavu mají lidi pořád tendence srát, ale tak nějak nezkousnu všechno. Tolik k lásce a vzájemnosti v rodinách.