Přidat odpověď

Monty, potíž s "povinnou" školou je v tom, že ani ona jako taková nedonutí dítě se učit, pokud samo nechce. Příkladů jistě najdeme každá v nejbližším okolí dostatek.

Kdežto když se dítě samo chce zdokonalovat ve výtvarce, tak se tomu samo věnuje s velkým úsilím a nehledí na to, že se mu chce spát a má hlad. Tedy se přemáhá, ale ani o tom neví. To je taková krajní poloha věci.
Pak samozřejmě nastává mnoho mezistupňů, kdy kupříkladu trénuješ nějakou techniku, která tě sama o sobě nebaví, ale víš, že ji potřebuješ k nějakému celku (výtvarce nerozumím, snad to tam taky je, v hudbě a ve sportu a ve vědě je to vždy) a to přemáhání tedy je již uvědomělejší, až k týdnům, kdy by se dítěti nechce do jeho jindy oblíbené zájmové činnosti vůbec, ale ví, že když na to pár týdnů "nesáhne", zavaří sám sobě do budoucna (možná to tak u výtvarky není). A pak se hodně přemáhá a je si toho vědomo. To je druhá krajní poloha.

Celkově z toho vypadne jakési vědomí toho, že pro vzdálenější cíl je třeba zabrat i ve chvílích, kdy se zrovna nechce.
Jestli je to zájmová činnost, škola, práce... to je prostě úplně jedno.

Řekni mi, Monty, proč zrovna v práci by se měl člověk přemáhat? Nebo ve škole?