Přidat odpověď

Adelaide,

my jsme to takhle měli nastavený s mým tátou, že se můžu svěřit s jakýmkoli průšvihem a nic se nestane, ale kdybych mu lhala, tak ztratím jeho důvěru.

A evidentně to zafungovalo, protože to mám docela zafixovaný, vůči svým bližním zcela jistě a vlastně převážnou většinu i vůči okolí.

Jako nemůžu samozřejmě říct, že jsem nelhala nikdy, a jsou i momenty, kdy lež považuju za naprosto legitimní a prospěšnější než pravdu, ale mám pocit, že ten kredit důvěryhodného člověka se v celkovým součtu vyplácí nepoměrně víc, než lež, u které je riziko, že se na to přijde, a musí se to umět (je docela blbé, když někdo lže a pak si to nepamatuje).

Vlastně mě teď ani nenapadá situace, kdy by platilo, že "když lžu a nepřijde se na to, nestae se mi nic, a ještě mám kolikrát výhody".