Přidat odpověď

Holky,jak vás tu tak čtu, tak je mi z toho smutno. Já mám na dětství fakt tak špatné vzpomínky, že mě prostě nic pozitivního ani nenapadá.... Taťka byl alkoholik a umřel, když mě bylo 12. Hádky typu ku.... a pi... u nás byly na denním pořádku, mě měl ale rád (tím jsem si jistá). Do měsíce po pohřbu měla matka v domě nastěhovaného dalšího chlapa a pak to jelo. Neskutečné psycho výčitky (když jsem si náhodou u stolu na vánoce nevědomky broukala koledu, tak se od nás demonstrativně stěhoval, protože ho nerespektuju, jasně mi přece řekl, že si nepřeje, abych zpívala-po tom, co ho matka na kolenou odprosila, tak milostivě zůstal), později sex. zneužívání (a kterém matka věděla a nic s tím neudělala) přes absolutní nepodporu v čemkoliv, zákaz vycházení kamkoliv a neskutečné snižování sebevědomí pro mě byl útěk v 18 opravdu spásou. Dodnes bojuju s nízkým sebevědomím a naprosto jistě vím, jak děti nevychovávat.
Kam moje paměť sahá, nikdy si se mnou nikdo z dospělých nehrál nebo nečetl, jednou si pamatuju, že si se mnou hrál taťka a dokonce mi dal 20 kčs na moje vysněné fixy, jejichž cena mi potom byla matkou vyčtená. Od 14 jsem se sama šatila z brigád, kam jsem celé léto chodila (na babiččinu občanku, bo já svoji ještě neměla), abych se nemusela poníženě něčeho doprošovat.