Já se přikláním k tomu, nikoho neznásilňovat. Nevnucovat klukům, že by neměli brečet, PROTOŽE jsou kluci, a holčičkám, že by měly být vždy čisťoučké a pořádné, PROTOŽE jsou to holčičky. Ale taky v nich nic nepotlačovat. Nabídnout jim ke hraní "holčičí" i "klučičí" hračky a nechat je, ať si hrají s čím chtějí a jak chtějí.
Jestli mají nějaké vlastnosti opravdu vrozené od přírody, tak by se to při tomhle přístupu mělo bez problémů samo projevit.
Jediné, v čem bych je trochu "znásilnila" jsou domácí a podobné práce. Tam bych je naučila i to, co je opravdu "nebaví", aby byli do života dobře vybaveni a když nebude zbytí, dokázali si sami udělat nebo zařídit to, co potřebujou, a nemuseli jako trubky čekat, až to někdo udělá za ně, protože to nebudou umět.
A žádné básničky bych nezakazovala, ale spíš bych napsala nějakou o tom, jak svět patří i holkám - ne jako trucpodnik, ale protože řada z nás opravdu netouží po tom, stávat v koutě. Vždycky mě štvaly takové princezny a líbily se mi ty aktivní (Popelka s Třískou versus Popelka se Šafránkovou). Ta s Třískou mi přišla jako naprosto odpudivé mouchysněztesimě, naopak ta Šafránkové jako hodná následování. Ale rozhodně bych ani jednu nezakázala :o))
Předchozí