Přidat odpověď

CHtěla jsem ti napsat, ale už jsem četla výš, že by asi nebylo rozumný bydlet s bráchou pod jednou střechou. Když mi bylo tak čtrnáct, spadl babičce kus baráku a bydlela chvilku u nás. Asi čtrnáct dní. Moc jsem babičku milovala, ale bydlet v malým bytě s babičkou a spát v jedné místnosti bylo prostě strašný. Ona v noci furt mluvila ze spaní, sténala, naříkala, ve dne by se napětí dalo krájet, protože maminka z toho byla na nervy... Pokud není možnost nějakého odděleného bytu v rámci baráku, tak bych do toho nešla, kór jestli je postižený a má svoje speciální potřeby.