Šáry,
nejsem si jistá, že je patologicky líný. Když jsme se poznali, tak měl v bytě uklizeno. On je pořádkumilovnej. Akorát nechápe, že když už není sám, nota bene když má dvouletý dítě, tak některý věci nejsou dost dobře možný. Třeba přijde a řekne: "Už mě nebaví PO VÁS uklízet." Já: "Tak to nedělej." On: "Ale já nechci žít v bordelu."
Neřešitelná situace, protože já se zase nechci udřít, takže hračky po zemi nesbírám jako by si představoval on co pět minut, ale jednou denně večer, když syn usne, a průběžně přes den takové ty kusy, co by se na nich člověk mohl přizabít.
Spíš si myslím, že je málo adaptabilní. Línej samozřejmě je, ale to já taky... resp. já strašně nerada dělám práci, která je zadarmo. Pokud jde o práci za prachy, jsem workoholik. :o) Chápu, že byl do pětatřiceti sám, ale netušila jsem, že se nedovede prakticky v ničem přizpůsobit rodině, kterou nota bene chtěl.
Předchozí