Přidat odpověď

Anett,
nevím, mě to disciplíně nenaučilo, spíš vyhýbání se potížím a říkala jsem si, jestli mi to cukroví stojí za to, aby mi někdo sprostě nadával. Nestálo. Ale jiné požitky mi za ty problémy třeba stojí, jak dokazuje můj současný život.
Tchyně, ať je jaká je, dává k dobru úsměvnou historku, jak jednou udělala krém do ořechů ze 2 másel a když šla pak slepovat, zjistila, že tam žádné ořechy nejsou. No, brblala, ale měla radost, že chutnaly a upekla neplánovaně ještě dvojitou dávku a dělala to do noci. Já bych si sníst cukroví prostě netroufla ze strachu, že mi máma dá zas najevo, jak mě nemá ráda a jak jsem ji celkově zklamala.

A já sama bych tuhle situaci asi vyřešila tak, že bych upekla rychlý piškot a ten krém napatlala na něj (kecy bych tedy asi taky nějaké měla) a byl by dort. Ale spíš bych včas zjistila, že už ty nenaplněné ořechy někdo snědl a tím by bylo vyřešeno