Přidat odpověď

Jinak, měli jsme jedny příbuzný, ti měli ve zvyku přikvačit halasně na Štědrý večer a rozdávat jako dárky. Většinou přinesli prádelní koš s blbostma typu toaletní papír a tak, i když, abych nekřivdila, asi tam byly i hodnotnější věci, ale nevybavuju si. Jen si vybavuju ten stres, jak jsme se vždycky snažili s manželem vše stihnout, než se objeví. Protože jsme nikdy nevěděli, kdy to bude. Mobily nebyly, pevnou linku jsme taky ještě neměli, mluvím o době kolem r. 2000. Takže to bylo o nervy. Třeba nás vyrušili u večeře a vůbec jim to nevadilo, radostně volali, že jsou už hotoví, jako by to byly závody. Nebo nás sledovali u rozbalování dárků a komentovali to. No, pak se rozvedli a ustalo to. Oni dokonce byli schopní vyrazit třiadvacátého k tetě na druhý konec republiky, aby jí otrávili předvánoční přípravu.