Přidat odpověď
A jevilo se reálné, že oni půjdou pryč. Když už odešel, sejde z očí, sejde z mysli, nebudu mít já a děti to jejich štěstí tak blízko. A vypadalo to, že se prostě už brzy otřepem....a ted se to zhoršilo, že ona jde za ním: budu je mít blízko, budou chtít děti, mám pocit, že tímto to nikdy nemůže mít konec. Nemůže to přebolet. Furt to houstne.
a děti mají být přece většinově se mnou, když byly doposud. Stejně budou-li mít vlastní jim budou překážet, budou tam navíc a na návštěvě...proč? Protože ted se mu to najednou nyní hodí? Už tak je to pro mě a holky nepříjemné, bude horší, ale proč nás ničí víc, než je nutné?
Předchozí