Neříkám, že je to spravedlivé, říkám jak to je. To, že to Tebe nebaví a že je to nespravedlivé nepadá na váhu, důležité je, že se nakonec postaráš. Já si pamatuju historku z dětství, když to matku asi taky přestalo bavit a zkusila otce předělat k čemuž využila nějakého víkendového školení na které prostě musela. Řekla si asi: první krok, na školení musím, jemu nezbude než se postarat, pozná, že to není legrace. Pro mě to byla paráda dělal jsem, co se mi zlíbilo, otci to snad ani nevadilo, dělal si svoje mě si moc nevšímal no a když se matka vrátila, likvidovala následky do pozdních nočních hodin. V neděli ve tři, před matčiným návratem otec přehlédl spoušť povzdechl si a řekl:"to ti maminka dá takový nepořádek a teď dělej ať nepřijdem pozdě na fotbal".:-))
Předchozí