Přidat odpověď

tak já bych na nich taky netrvala a nedávám je pravidelně, jestli 1x týdně, tak je to moc. ale pokud jim nic nezadáš, spousta z nich má pocit, že nic nemusí, tímpádem se na nic sami doma nepodívají a těch, co jim to do hlavy naleze samo během výuky ve škole, zas tak moc není. a funguje to tak i na rodiče - jsou rodiče, co jsou za to rádi, ale pak jsou rodiče, kteří mají pocit, že když děti nic nemusí doma, tak se vlastně nic neučí.
jako, moje děti se toho dost naučí z výuky ve škole a dost si pamatují, ale kdyby dělaly těch 15min 3x týdně doma, posunulo by je to ještě dál, minimálně z hlediska času strávenýho studiem.
když jsem odjela do zahraničí, měla jsem po maturitě a na tehdejší způsob výuky jsem uměla vše, co se od maturanta očekává, vyjma mluvení. to se tenkrát nepropagovalo, v hodině jsme v aj nemluvili, a internet nebyl. pamatuju si, že jsem si pouštěla písničky a aj a zkoušela je překládat, víc nebylo. netrvalo mi to dlouho, rozmluvila jsem se, takže to, co jsem měla ze školy, se neztratilo. ale taky si pamatuju, že jsem trávila hodiny se slovníkem v ruce a vyhledávála si slovíčka, louskala texty, a mluvila. takže i když jsem byla v UK, pořád jsem se prokousávala jazykem i tím titěrným způsobem se slovníkem a sešity popsanými slovní zásobou... a znám holky, co tam byly i dva roky a po těch dvou letech nic, pusto a prázdno, stěží se dostaly na B1. když to tak vezmeš, kolik z těch bývalých au pairek dneska učí na zš (a dost často blbě).
mám srovnání s ruštinou, po roce a půl v rusku s minimálními základy (kdysi rok ve škole)jsem po tom roce a půl mluvila plynně tak, že kromě slabšího přízvuku nebylo poznat, že jsem cizinka. jenže, já ten jazyk dělala za pochodu, bez takové té titěrné práce s jazykem, učila jsem se ho intuitivně, a teď po nějakých 15 letech doma už nic neumím (protože nemám takový ten poctivý základ, a taky protože ruštinu nerozvíjím).