Naši se nakonec rozvedli a já byl nadále vychováván tak, abych nebyl "vemeno" a uměl se o sebe postarat. V domácnosti zvládám vše, dá se říct od A do Z a je to pro mě v podstatě samozřejmé. Partnerce(dá-li se to tak říct) je to jedno, poněvadž jak už jsem psal někde hodně výš, žijeme po vzájemné dohodě "na distanc" tj. ne ve společné domácnosti. Je mi třicet a nějaký drobný k tomu a upřímně řečeno a už by mi asi i vadilo žít s někým pohromadě, natož mít děti, takže tyto otázky v praxi neřeším. No a nakonec: myslím si, že spravedlivý model je takový, který skutečně vyhovuje oběma, a to může být pár od páru různé. V případě Monty to správné není, poněvadž jí to takhle nevyhovuje, vyloženě jí to vadí a ten její na to nereaguje. Já jsem se svým příspěvkem nechtěl zastávat mužů, kteří vidí v ženě služku a berou to jako samozřejmost, chtěl jsem jen říct, že se to velice těžko dá zlomit. Takže tak.
Předchozí