Přidat odpověď

No tak jako dítě jsem to jako nespravedlnost vnímala dost a je to ve mně celý život. Nelituju se, beru to jako fakt. Příklad - jsme od sebe se sestrou dva roky. Mně bylo asi 10, matka přišla z práce domů a přinesla jedny lentilky, které dala sestře. Na dotaz, co dostanu já, mi matka s úsměvem dala jar na nádobí, aby se mi líp umývalo. Prostě jsem to dodnes nepobrala a zůstala ve mně taková jakoby hořkost na dobu dětství a samozřejmě to vnímám jako nespravedlnost.
Že se sestře platilo mnohem víc na školu je sice pravda, do dnešního dne mě to ale nenapadlo řešit. To je mi nějak jedno.
Nepravedlivého dělení se snažím u dětí vyvarovat, všichni mají povinnosti, všichni ale mají možnost stejné odměny.
Co se týče dělení majetku, tak na to jsou moc malí, abychom to teď řešili a popravdě nevím, jak se to vyřeší.