Přidat odpověď

u nás je to podobně s tím rozdílem, že aktuálně se nejvíce věnuji asi nejstarší. Ale předpokládám, že se to bude měnit, ona bude samostatnější (doufám), mladší mě budou potřebovat více.
u nás neprobíhá žárlení stylem zoufání si, že se rodiče více věnují jednomu dítěti, spíše jsou to takové souboje, kdo na sebe stáhne více pozornosti. někdy mám pocit, že se z toho zblázním, na druhou stranu věnovat se všem stejně ve stejný čas nejde.
často jsem slyšela, že když jedno dítě má tohle (kroužek, školu, prostor pro sebe, dokonce očkování) musí tak mít i druhé. Ale ono to tak ne vždy jde a ne vždy je to smysluplné. Nejstarší jsem zřídila koutek v ložnici, má tam patrovou postel a pod ní stůl), protože jí mladší sourozenci ničili věci a nenechali jí chvili být. Oni samozřejmě závidí a nemají pocit, že je lepší mít velký pokoj pro sebe. teď by samozřejmě chtěli mít ten malý kozteček, kde by zničili na co by přišli.
je to asi těžké mezi tím balancovat, absolutní spravedlnost neexistuje.